mlčel bych
Sbírka básní ze zelených sešitů
2015 - 2016
Ta cesta, to světlo
Mlčel bych,
ale viděl jsem plující stromy,
oživlé moře zelených korun
a pleskot křídel, kdesi v hloubi.
Širé prostorné bílé stany,
vanutí času, který se nikdy nevrací.
A přece,
jakoby v ozvěně,
v matné vzpomínce,
pokaždé vyvstává
ta cesta, to světlo.
Náš život je jako dým
Náš život je jako dým
modravý obzor
dálek neuchopitelných
Čím víc po něm toužíš
tím rychleji utíká
Tak zaraduj se každou chvíli
kdy na to vzpomeneš
Na břehu řeky
v hukotu velkoměst
Až do půl pasu
Až do půl pasu
v nočním chladu,
tiše se vplíží
po páteři.
Ta slova jsou rány,
nauč mě je
vyslovovat.
Nahonem
Neumím psát dlouhé básně
a numím jíst slušně příborem,
když ale slunce zlaté třásně
oblékne si tu úborem,
chvějí se mně všechny struny,
jako bych dokázal číst ty runy
vepsané do nás božskou tužkou
červeným fixem nahonem.
Ta stráň je září
Ta stráň je září
vtělené, bytostně přítomné
V šumících korunách,
v letícím větru,
kanoucí po zlaté obloze.
Ta stráň je září
a mysli si o mně, že jsem blázen
jak tady ležím, knihu pod hlavou
a trávu nechávám kolem schnout
a pavoučky, mravence po sobě lézt.
Ta stráň je září a
světlo té trávy a stín těch stromů
ta stráň jsem já,
když vracím se domů.
Když se ztišíš
Odplouvá léto na bílých mracích,
po dutém nebi, jako džbán.
Odplouvá tiše, ale ty víš,
od země stoupá už vůně tlení
a prochvívá tě chlad.
Zatím, jen lehce, neboť mizí,
jakmile vstoupíš na vyhřátou planinu,
na skalku zalitou sluncem.
Září kráčí alejí jeřabin,
červené korále na holém krku, ve vlasech pentle větrné.
Bosýma nohama brouzdá se listím, můžeš ho klidně chytit za ruku,
můžeš ho políbit na tvář, ale jen chvíli,
jen když se úplně ztišíš.
Bez názvu
Na bílý chodník napadl černý sníh
Máš na krku šálu šarlatovou
Kdokoli mohl se kochat tím pohledem
na tvoje nahé ruce.
Snad jsem to sám
zničeho nic
dopustil.
Sýkory, kosice, vrány a straky
Sýkory, kosice, vrány a straky
vy mě tu vidíte nahého taky.
Vy mě tu vidíte přes okno ložnice
na lůžku ležím raněný duchem.
Pánovu krev jsem ve víno proměnil
a jeho tělo ve svůj chleba.
I vám je však sýkory, těch drobtů třeba.
Nacházím jen stopy
Nacházím jen stopy,
otisky šlépějí, výkřiky a popel.
Útržky slov, která nedávají smyl,
náznaky, které
vedou jen k dalším náznakům.
Odlesky a stíny.
Vzpomínky, které
vlastně nikdy nebyly skutečností,
sny, které nelze vykládat,
tápání, které jen s největší upřímností,
můžeme chápat a které
jen ze strachu nenazýváme tíhou.
Květy vodní máty
Jak slzy Kristovi
krvavé jsou
květy vodní máty
A v stínech
položených v stráni
mizí den.